Přejdi na:


Kapitola II

1. Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.

2. Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.

3. Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.

4. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.

5. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“

6. Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:

7. „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“

8. Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?

9. Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘

10. Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému:

11. „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

12. On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

13. Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.

14. A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.

15. Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali.

16. Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“

17. Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

18. Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

19. Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.

20. Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit.

21. Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.

22. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy, a víno i měchy přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

23. Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.

24. Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“

25. Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?

26. Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“

27. A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

28. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“